V říjnovém slovenském časopise PaR vyšel zajímavý článek Pavla Lenka o podzimním toku našich lesních kúr. Rádi bychom na něj navázali našimi poznatky. Národní lesnické centrum s partnery v rámci svých aktivit (monitoringy na zájmových územích, projekt IP LIFE Natura 2000) realizuje s technickou podporou značky TETRAO i celoroční fotomonitoring stanovišť hlucháně. Standardně se hlucháně po skončení jarního toku objevují na tokaniskách spíše sporadicky. Kohouty začnou využívat mnohem většího území než v jarním období a hluchánice se přemístí na více či méně vzdálená hnízdiště, kde se věnují výchově přírůstku. Některé jedince však mohou areál tokaniště využívat celoročně. Na trvale monitorovaném tokanisku byl například letos hluchaň poprvé po zimě (přes kterou jsme neměli ani jeden záznam) zaznamenán až 21. února, jak si na zemi sbírá napadané větvičky smrku. V posledních letech pozorujeme určité anomálie iv termínech začátku a ukončení jarního tokání.
Přítomnost slepice při podzimním toku hluchana
Standardně se na tokaniskách objevovaly první kohouty koncem března (někdy už začátkem). K nim se v první polovině dubna přidávaly slepice. Konec toku nastával i ve vyšších polohách kolem 15. května. Náš celoroční monitoring však zaznamenal například tokajícího kohouta a dvě slepice 22. března, a naopak tokajícího hluchana ještě 28. května. Někdy tyto posuny způsobuje charakter počasí v období toku, sněhové podmínky, nadmořská výška či rychlý nebo pozdní nástup jara. Pokud nepravý podzimní tok probíhá, je méně intenzivní než ten jarní a často jej můžeme postřehnout iv pozdějších ranních hodinách, případně až v poledne. Fotopasti nainstalované v terénu zachytily v této sezóně podzimní tok poprvé 10. září. Zajímavé na tomto záznamu bylo, že kohout, který tokal na zemi, měl u sebe slepici. Dne 21. září tokajícího hluchana s doširoka rozprostřeným ocasem zaznamenala fotopast opět, ale tentokrát bez slepice. Další záznam tokání hluchana za přítomnosti slepice byl pořízen 26. září, kdy hluchan dokonce slepici intenzivně honil z rozprostřenými křídly. Opakovaná přítomnost slepice v blízkosti hluchana během podzimního toku není pro tento druh zcela typická a kohouty zvyknou tokat nejčastěji bez přítomnosti slepic.
Hlucháň s roztaženým vějířem a načechraným krkem 26. listopadu
Může to být náhoda, případně důsledek sníženého počtu slepic, který pozorujeme na více lokalitách. Pokud někde zůstane poslední slepice, může se k tokajícímu hluchani přidat jako k zástupci svého druhu, protože jinou společnost v rámci konkrétní lokality nenachází. Zajímavý byl také záznam hlucháně, který se s načechraným krkem a roztaženým ocasem procházel po tokaništi ještě 26.listopadu. Byl však ticho. Nevydával tradiční zvuky fází hluchání tokání, takže pravděpodobně už nešlo o projevy podzimního toku. Být svědkem nepravého toku je nevšední zážitek. Když se pohybujete v podzimním období v lokalitách hlucháně, pozorně vnímejte přírodu kolem, možná se to poštěstí i vám.
Autor blogu: Ing. Jozef Bučko, PhD., Národní lesnické centrum, Ing. Tibor Pataky, CSc., Technická univerzita Zvolen