Některé nože sázejí na nejmodernější technologie, jiné jdou tradičnější cestou. V nabídce švédské firmy Morakniv najdete obě skupiny, přičemž model Classic No 2 reprezentuje ryzí návrat k jejím kořenům.
V regionu Mora se nože vyrábějí už přes 400 let. Kořeny společnosti Morakniv, která tuto tradici reprezentuje nejvýrazněji, sahají do roku 1891. Tehdy se Frost-Erik Erson vrátil do tamní obce Östnor z USA, kde čtyři roky pracoval jako dřevorubec, a založil si dílnu na výrobu saní. Dělníci potřebovali pro zpracování dřeva různé ostré nástroje, které si firma začala sama dělat. Její nože si stále častěji kupovali obchodní cestující, kteří je šířili po celém Švédsku a prodávali řemeslníkům. Severské čepele si brzo našly zákazníky i v zahraničí a v roce 1904 už měl Frost deset zaměstnanců kompletujících 19 000 kusů ročně, zatímco produkci saní definitivně ukončil.
Staletá historie
Během 20. a 30. let společnost upevnila svou pozici na trzích. A aby nikdo nepochyboval, odkud kvalitní nástroje pocházejí, začal se na nich objevovat nápis "Sweden". Právě z těchto časů pochází nejtradičnější barva rukojetí, které se v Östnoru zpočátku dělaly z neošetřeného březového dřeva – konkrétně z odpadních zbytků vznikajících při produkci saní.
Později do sortimentu přibyly luxusnější nože s rukojetí z masurské kadeřavé břízy, jejíž dřevo se však záhy stalo nedostatkovým. Švédům nezbylo než se vrátit k obyčejné bříze. A aby vzhledem připomínala luxusní mahagon, rukojeti se před lakováním opatřovaly červenými skvrnami. Jak zájem o kudly Morakniv narůstal, firma od časově náročného postupu upustila a celé rukojeti natírala tmavě červenou barvou, která dodnes patří k charakteristickým rysům klasických nožů z provincie Dalarna.
Takto pojatou rukojetí se může pochlubit i model Mora Classic No 2, jenž navazuje na nejpůvodnější řemeslnické nože slavného výrobce a v různých obměnách se dělá více než sto let. Spojuje v sobě typické rysy původních Ersonových kudel: Kromě rukojeti soudkovitého tvaru ve zmíněném odstínu jde o čepel z uhlíkové oceli o tloušťce 2,5 mm a délce 105 mm. Tým Moraknivu hrdě říká, že s takovým nástrojem není v přírodě žádný úkol nemožný – a za pravdu mu dává jeden z nejslavnějších survivalistů Cody Lundin. Tenhle Američan, který vede vlastní školu přežití, vstoupil do povědomí světové veřejnosti třemi nezapomenutelnými věcmi: I v zimě chodí naboso, má dlouhé vlasy v indiánském stylu a nevychází ven bez velmi podobného nože Mora Classic No 1 zavěšeného na krku. Vlastní jej od začátku 90. let, nedá na něj dopustit a říká mu "honey" neboli zlatíčko. A čím ho skandinávská legenda zaujala? Jak sám uvádí: "Moje představa o noži pro bushcraft obnáší pevnou čepel, rukojeť o velikosti dlaně, uhlíkovou ocel a výbrus s vysokou řezivostí."
Se scandi výbrusem
"Dvojka" se od Lundinova miláčka liší technologií uchycení čepele do rukojeti ve snaze o vyšší odolnost. Místo prostého vlepení ocelového trnu do dřeva využívají Švédové konstrukci zvanou full rat-tail tang. Trn je zde podstatně delší, prochází celou rukojetí a postupně se zužuje do tvaru připomínajícího krysí ocas. Na konci jej v bříze zajišťuje nýt, kolem něhož se ve dřevě nachází stopa po soustruhu. Má tvar diamantu a jde o designový prvek, který se na různých místech objevuje u většiny nožů Mora. A to včetně těch s polymerovou rukojetí, kde se s kosočtvercem setkáte třeba u zámku Click Lock jistícího nůž v plastovém pouzdře.
Ačkoliv typ Classic No 2 měří 214 mm, se svými 95 g je lehký jako pírko a zbytečně vás tedy nezatíží při toulkách krajinou. Čepel se vyrábí z oceli SGM C-DDE101 – toto označení zapadá do systému Steel Grade Mora a uživatelům říká o materiálu vše podstatné. Céčko značí uhlíkovou ocel, písmeno D odkazuje na slitinu C100S C.D. a zkratka DE na zemi původu v Německu – konkrétně u společnosti Wälzholz. Trojčíslí 101 značí, že ocel prošla kalením, ovšem ne kryogenním (probíhajícím za teplot hluboko pod bodem mrazu), a výrobce ji podrobil žíhání. Tento proces zahrnuje zahřátí na určitou teplotu a vychladnutí při stanovené rychlosti. Odstraní se při něm nečistoty ze zrna, zvýší se tažnost kovu a naopak poklesne tvrdost. Ta u Mory Classic No 2 činí 58,5 HRC.
Zvolený materiál propůjčuje čepeli schopnost dlouho udržet ostří bez nutnosti nouzového broušení v terénu. K excelentním řezným vlastnostem přispívá i – pro nástroje Mora typický – skandinávský (scandi) výbrus. Ten na rozdíl od ostatních nemá fasetu a rovnoměrně se zužuje až k samotnému ostří.
Ztělesněná jednoduchost
Březová rukojeť se vyznačuje jednoduchým soudkovitým tvarem i délkou 109 mm a díky těmto parametrům přirozeně padne do většiny dlaní různých proporcí. Dělníci neopatřili dřevo žádnou protiskluzovou úpravou (kostičkování nebo rybina), přesto nůž z ruky neklouže ani při zpocení nebo po navléknutí rukavic. Povrchová struktura je tak akorát „hedvábně“ matná, aby Mora seděla jako přibitá, a zároveň propůjčuje noži charisma.
Tradiční vzhled kazí jen polymerové pouzdro černé barvy – preferoval bych klasickou kůži, i kdyby cenu ostrého nástroje poněkud navýšila. Ze světlé hověziny ošetřené rostlinnými látkami se dělá pouze závěs, kterým si Moru uchytíte na libovolný opasek o šířce do 40 mm a s pouzdrem jej spojuje dvojice nýtů. Hodně se mi naopak líbí ornamentální výzdoba pochvy odkazující na domovskou Dalarnu. K výhodám plastového provedení patří snadná omyvatelnost a otvor ve spodní části, kterým může dešťová voda či jiná vlhkost odtékat. A to je důležitý prvek, neboť uhlíková ocel snadno chytá nežádoucí "lišku". Ne náhodou výrobce na svém webu upozorňuje: "Uhlíková ocel rezaví, proto čepel po použití otřete a naolejujte".
S Morou Classic No 2 jsem strávil v lese mnoho hodin. Vzhledem k minimalistické hmotnosti a proporcím středně velkého nože při chůzi nikterak nepřekáží, nicméně v náročnějším terénu si musíte dávat pozor, abyste ji z pouzdra nevytrousili. Platová pochva není samosvorná a pokud se třeba moc předkloníte, čepel z ní může vypadnout. Samotný nůž podobné nástrahy postrádá. Dobře se mi držel a díky zaoblenému hřbetu čepele jsem si na palci nevytvořil bolestivé otlaky ani při delší práci. Daní za pohodlí je nemožnost škrtat hřbetem o křesadlo – pro tento úkon by musel mít mnohem ostřejší hrany.
S klasickým skandinávským nožem jsem během pár minut vyrobil stanové kolíky i rožeň na opékání masa, zbavil větev kůry nebo naporcoval syrové maso. Skandinávský výbrus se nehodí pro extra jemné krájení potravin na plátky, ale takovou schopnost od řemeslnicky pojatého nože ani nečekáte.
Coby instruktor kurzů přežití ukazuji Moru dětem jako typického představitele severského nožířství a také jim ji půjčuji, když dostanou za úkol třeba nakrájet brambory a kořenovou zeleninu na polévku vařenou v kotlíku. Občas při takové akci nestíhám nože po použití osušit, což se u modelu Classic No 2 rychle projevilo: Nazítří po jednom z kurzů jsem jej vytáhl z pouzdra pokrytý vrstvou nevzhledné rzi. Náprava naštěstí není složitá – stačilo čepel vydrhnout pastou vytvořenou rozmícháním jedlé sody ve vodě. Čepel už sice nedosáhla původního lesku, ovšem funkčnosti to nevadí a nůž získal zajímavou patinu.
Mora Classic No 2 je nástroj s duší, který s hrdostí nese informaci o švédském původu na pouzdře i čepeli. Zamiluje si ho každý příznivce táboření a bushcraftu, vhod přijde též myslivcům, protože s ním snadno naporcují úlovek a bez námahy jej nabrousí i v poli. Má jediná výtka tak směřuje k pochvě, kterou bych přece jen vyměnil za kožený kousek vyrobený na míru.
Autor blogu: Miroslav Mašek
Celou nabídku Morakniv naleznete zde: Nože Morakniv